Rozhovor

 

RAKO se s Vámi potkalo, respektive symbióza keramických obkladů a sanitárního vybavení, ve vile Tugendhat. Repliky keramických obkladů nesou značku RAKO a Vy jste spolupracoval se značkou Laufen na replikách sanitárního vybavení.

Ne tak docela, …spolu s Laufenem úplně ne. Abych jim neuškodil. Laufen byli Ti, kteří do mých forem, které jsem dodal, vyráběli přímo repliky. Vtipný je fakt, že žádné původní repliky nebyly. Vycházeli jsme z historických dobových fotek. Cílem bylo maximální přiblížení se původnímu vzhledu a technickým parametrům sanitárního vybavení. Na základě fotek vznikly kresby, modely a následně formy. Laufen mi poskytl zázemí výrobního závodu. V samotném závodě pak udělali finální kroky  jako odlití a výpal samotných replik. To bylo fantastické. Já bych sám podobný projekt nedokázal uchopit. Keramika je jiný materiál, než kterému vládnu já „porcelán“.

A navrhoval jste někdy keramické obklady? Znal jste značku RAKO?

Ne…respektive navrhoval, ale virtuálně a do šuplíku. Nikdy mi nikdo neoslovil. Ale vždy jsem si to přál. To je pravda. RAKO vnímám dlouhodobě jako značku, která má zvuk. To, jak je nabídka bohatá a novodobá potvrzuje, že je RAKO bezmála 140 let ve skvělé kondici. Někdy na Vás něco vypadne z katalogu, časopisu a zjistíte, že se něco děje. Popravdě mě obklady míjely. Ale já jsem celkově zahleděný do porcelánu. I když vymýšlet keramické obklady byla krásná práce.

„Metro“ je název nové RAKO série. 

Možná by se dalo říct, že je to spíš Metropolis než Metro. Souvisí to s neustálým cyklením, chaosem. Nikdy to není stejné. Podobně jako ve městě, jako v celém světě. Je to jakýsi chaos… cyklický, který se neustále každý den mění. Vidím to v tomto nejširším slova smyslu. Ale je to abstraktní a těžko se to popisuje. Přemýšlení, tvorba, plány nejsou vidět.

Metro zvítězilo. Předložil jste více návrhů?

Návrhy byly celkem čtyři. U vedení firmy vyhrálo Metro. S tím souhlasím. Z historie architektury víme, že dobré věci vznikají z trpělivosti a trvanlivosti. Když se nějaká firma s úctyhodnou tradicí něčemu věnuje dlouhodobě, většinou to vede ke skvělému výsledku. Některé návrhy byly založené na pop artovém vnímání věcí. Vedení jásalo, že je to paráda, ale pro zákazníky to prý může být matoucí. Obchodníci RAKO mají velké zkušenosti a pokud váhají nad prodejností některého designu…rozumím tomu, že ho nevyberou. U Metra jsem měl ještě barevnou variantu, ta bohužel skončila v šuplíku. Ale ve finále bílá a černá barevná kombinace je v pořádku – prostě den a noc.

Proč bílá a černá? Dáváte přednost klasice?

To určitě. U bílé barvy je fantastické, že jemnosti, reliéfy, co se člověk snaží na povrch dostat, jsou najednou na světle krásně vidět. Funguje to právě u té bílé obkládačky Metro, u reliéfního systému. A taky je bílá barva naprostá přirozenost porcelánu, pro který žiji.

Jaké zákazníky by měla tato série oslovit? Dovedete si to představit?

Dovedu si představit konkrétní koupelnu, ale jinak je to strašně těžká otázka. Ukazoval jsem návrhy obkladů mým kamarádům, fungovaly na ně, líbily se jim. Trochu z té série cítím retrostyl, a ten je dnes populární. Pro mě bude oceněním, když bude série Metro fungovat, používat se a bude se s ní lidem dobře žít.

Metro je na světě. Vysypal byste z rukávu s odstupem času jiný návrh?

Samozřejmě že ano. To ale neznamená, že si za tímto návrhem nestojím. Jen je to přirozené. Taky jde o to, že proces výroby, v tomto případě obkladů, má technologické limity. Jednotlivými fázemi musí designér projít a přitom člověka napadne, co by mohlo možná fungovat lépe…  je to nekonečný cyklus.

Máte nějaký architektonický objekt srdečně rád?

Mám rád detaily. Jako celek je fantastické právě pražské metro. To má jasný architektonický koncept.

Pod Vaší taktovkou vznikla série obkladů pro stěny v koupelnách. Vy jste přitom už na stěny tvořil, ale byly to 3D tapety porcelánové. Co udělal čas s tímto nápadem? Posunul jste ho dál nebo si tapety žijí svým životem?

Tapety vznikly zhruba před 8 lety a měly úspěch po celém světě. Tehdy mě oslovil architekt a chtěl vytvořit „něco“ do zajímavého projektu v Bratislavě. Vznikly první tapety, dropsy – vodní prvky. A najednou jsem zjistil, že to funguje a začaly vznikat další dekorace. Drobné porcelánové objekty na stěnách v podobě dešťových kapek, růží, ale i modelů letadel nebo třeba efektní kříže „Cross“. Z nich vytvoříte stěny, ze kterých nespustíte oči, stanou se dominantou vašeho interiéru. Tapety se v interiérech používají doteď. Naopak víc než dříve. Možná to bylo na začátku až moc, zákazníci nevěděli, co s tím. Dnes hodnotí klienti 3D tapety velice pozitivně. Je to svobodný produkt – hustotou i skladbou.

Kromě revoluce v pojetí tapet je Daniel Piršč ale třeba také autorem kávového servisu Maryša, jehož hrníčky zdobí ikonické lebky. Nebo legendární porcelánové vázy, v jejíž stěně je ručně vybroušená jemná krajka. Úžasná Cara Mia je zase váza s krajkovím.

Jak se rodí vaše nápady. Čemu dáváte přednost – vizualizace, kresby nebo modely?

Začínám s tužkou, kresbou. Člověk si potřebuje ujasnit, co se mu v hlavě urodí. I když dnes už mám návrh většinou v hlavě. Přesně vím, jak bude výsledek vypadat. Osobně preferuji kresby. 3D návrhy jsou pomocník. Ale je to jen nástroj. Někdy se lidé nechávají tímto nástrojem příliš strhnout.

Od roku 2009 působíte jako vedoucí atelieru KERAMIKA A PORCELÁN na VSVU Bratislava, Slovenská republika. Vy učíte v Bratislavě, jací jsou dneska studenti?

Vedu keramický ateliér. Před tím jsem byl odborný asistent u profesora Šeráka na UMPRUM. Studenti jsou obecně lenivější. I když je to možná moje chyba…na kantorovi je, aby probudil a rozdmýchal tu vášeň, a ne vždy se to podaří. Někdy buším do stolu a křičím, protože se to nedá vydržet a někdy mě zase studenti překvapí, nadchnou. Ale když si vzpomenu na svá studentská léta, tak my jsme makali.

Daniel Piršč před pár lety koupil rozlehlý objekt U Divokého muže ve Vídeňské ulici kousek od centra magického Mikulova a pustil se do jeho rekonstrukce. Sám říká, že samotné místo i město má neuvěřitelné genius loci.

Na čem v současnosti pracujete?

Vracím se ke standardu, tvořím vázy. Dodělávám novou sérii placatých váz „Barzoj“. Ty ukazují,  jak může úhlem pohledu každý člověk definovat realitu odlišně. Lehké technologické výzvy, kam jsme schopni zajít. V mé mikulovské manufaktuře vyrábím pro známé designérské značky jako MOOOI a nově i pro Qubus. Mezitím tvořím svoje věci.

Máte přání do roku 2022? Co byste chtěl dokončit?

Projektů mám spousty, rád bych dokončil ty rozpracované. Jako například porcelánový reproduktor. A přál bych si, aby se uklidnila současná situace, protože jako výrobce samotného mě to tlačí k zemi. No a od roku 2005 je tu „Divoký muž“. To jméno nosí od 17. století původní zájezdní hostinec, v podstatě v centru Mikulova, kterého jsme s e stal součástí před několika lety. Rád bych z tohoto objektu udělal něco jako kulturní centrum. Místo, kde to bude žít. Už je tam Galerie, kde pořádáme výstavy, dělají se tam každý rok charitativní koncerty. V květnu 2022 chystám výstavu. Plánuji, aby se potkala s Křehkým Mikulovem. Tím já žiju.